Nový Zéland

Ostrovní Nový Zéland představuje jedny z posledních významných území osídlených lidmi, přičemž příchod Polynésanů začal kolem let 1280–1350. Holandský mořeplavec Abel Tasman jako první Evropan zaznamenal spatření Nového Zélandu v roce 1642, zatímco James Cook ostrovy podrobně zmapoval v roce 1769. Smlouva Waitangi, podepsaná v roce 1840 mezi britskou korunou a náčelníky Māori, stanovila rámec pro správu a suverenitu. Krajina Nového Zélandu je dramaticky formována sopečnou činností a tektonickými silami, což vytváří rozmanité terény. V současnosti Nový Zéland funguje jako parlamentní demokracie s bohatým kulturním dědictvím, které kombinuje tradice Māori a evropské vlivy.